DAVID CHALOUPKA
Francouzská
sopranistka Véronique Gens svým
tematicky komponovaným koncertem Královny
Středomoří skvěle zahájila letošní
festival Letní slavnosti staré hudby.
Světově obdivovaná, ale přesto neustále skromná interpretka, se tímto
koncertním turné vrátila po dekádě k barokní francouzské hudbě.
V posledních deseti letech dávala přednost spíše mozartovskému repertoáru
a hudbě 19. století i francouzským písním přelomu 19. a 20. století.
© FRANCK JUERY/ALPHA CLASSICS
Popisovat kariéru
této vynikající zpěvačky (netaktně, ale s obdivem, uvedu rok narození 1966) je
v podstatě zbytečné, ale je třeba vyzdvihnout celokariérní bezchybnou volbu
repertoáru vzhledem k charakteru jejího hlasového fondu a nesmírný vkus i
kultivovanost pěveckého projevu. Komponovaný večer na úvod již zavedeného
renomovaného festivalu staré hudby ale zaujal také dokonalou symbiózou
zpívaného jazyka a hudby, kdy nelze mluvit jen o dokonalé a zcela srozumitelné
deklamaci, ale vysoce propracované práci s výrazem, kdy každá fráze, ba každé
slovo nese vlastní význam v rámci hluboce promyšleného celku. Bez
přepínání, bez jakékoliv forze a vždy s naprostým ponořením do charakteru
hrdinky a jejího duševního stavu, nám předvedla vynikající stylizaci několika
hrdinek operních děl od J—B. Lullyho k J.-P. Rameauovi. Výběr byl podřízen
inspirací prostředím Středomoří, ať jde o hrdinky bájesloví nebo původní
charaktery z operní libretistiky. Vedle známějších árií (Lullyho Armida; Camprova Isabella z opery Le Carnaval de Venise, jejíž koncertní
provedení bylo ozdobou Letních slavností
staré hudby 2016, Phedre z Rameauovy opery Hippolyte et Aricie) jsme slyšeli i několik zcela neznámých árii
z oper Jean-Baptisty Stucka (Polydore),
J.- N.- P. Royera (Zaide, reine de
Grenada), Jean-Marii Leclaira (Scylla
et Glaucus) anebo ze společného díla Francoise Francoueura a Francoise
Rebela, tedy z hudební tragédie Scanderberg.
Na dramaturgii recitálu byl velmi zajímavý i široký pocitový svět hrdinek,
jejichž afekt je ve francouzské opeře té doby stylizován jinak a mnohem
střídměji než u tehdejší srovnatelné italské opery. I když postupně doházelo
k míseni vlivů, mnohá specifika francouzské operní tvorby jsou zřejmá po
prvním poslechu. Zpěvačka znamenitě odstínila jasně formulované výrazy
v jednotlivých ukázkách, ať to bylo kolísání Armidy, čarodějky a milenky
váhající mezi pomstou a láskou, bolestí milenky (domněle) ztrácející milovaného
muže v Camprově opeře, věrnou láskou Zaide, pomstychtivou invokací pekelných
sil kouzelnicí Kirké v Leclairově opeře nebo žárlivostí nad úspěšnější
sokyní v harému v Scandenbergovi.
Osobně mě nejvíce oslnila v ukázce z opery Polydore (1720) Jean-Batisty Stucka, italského autora německého
původu později usazeného v Paříži, kdy árie Ilione již předjímá obdobnou
árii vzteku a pomsty Elettry z Mozartovy opery Idomeneo. V.Gens navíc stále oslňuje pevně nasazeným tónem,
dokonalou prací s intenzitou i příkladnou muzikalitou. Večer byl důkazem,
že se dá připravit atraktivní operní recitál se zcela neznámým repertoárem
bez jakéhokoliv podbízení publiku.
© FRANCK JUERY/ALPHA CLASSICS
Velmi
citlivě a v dokonalé shodě provázel pěvkyni soubor Les Ambassadeurs pod vedením flétnisty Alexise Kossenka. Toto komorní uskupení mělo řadu možností
blýsknout se v sólových číslech, především v ukázkách z díla
Francoise Couperina a pak jednotlivých orchestrálních částí ze zařazených oper.
K večeru lze mít jen dvě drobné výtky, týkajících se několika drobných
zaváhání flétnisty A. Kossenka, a pak chybějící části zpívaných textů
v programovém sešitu. Lahůdkový program a provedení pak potěšilo mnoho
milovníku nejen staré hudby.
Královny Středomoří, Véronique Gens (soprán), Les
Ambassadeurs pod vedením Alexise Kossenka.
Divadlo na
Vinohradech, 10. VII. 2018, 19.30 – 21.40 (1 pauza) v rámci Letních
slavností staré hudby 2018.
Žádné komentáře:
Okomentovat