pátek 20. července 2018

Véronique Gens – lekce stylu

DAVID CHALOUPKA

Francouzská sopranistka Véronique Gens svým tematicky komponovaným koncertem Královny Středomoří skvěle zahájila letošní festival Letní slavnosti staré hudby. Světově obdivovaná, ale přesto neustále skromná interpretka, se tímto koncertním turné vrátila po dekádě k barokní francouzské hudbě. V posledních deseti letech dávala přednost spíše mozartovskému repertoáru a hudbě 19. století i francouzským písním přelomu 19. a 20. století. 


 © FRANCK JUERY/ALPHA CLASSICS

Popisovat kariéru této vynikající zpěvačky (netaktně, ale s obdivem, uvedu rok narození 1966) je v podstatě zbytečné, ale je třeba vyzdvihnout celokariérní bezchybnou volbu repertoáru vzhledem k charakteru jejího hlasového fondu a nesmírný vkus i kultivovanost pěveckého projevu. Komponovaný večer na úvod již zavedeného renomovaného festivalu staré hudby ale zaujal také dokonalou symbiózou zpívaného jazyka a hudby, kdy nelze mluvit jen o dokonalé a zcela srozumitelné deklamaci, ale vysoce propracované práci s výrazem, kdy každá fráze, ba každé slovo nese vlastní význam v rámci hluboce promyšleného celku. Bez přepínání, bez jakékoliv forze a vždy s naprostým ponořením do charakteru hrdinky a jejího duševního stavu, nám předvedla vynikající stylizaci několika hrdinek operních děl od J—B. Lullyho k J.-P. Rameauovi. Výběr byl podřízen inspirací prostředím Středomoří, ať jde o hrdinky bájesloví nebo původní charaktery z operní libretistiky. Vedle známějších árií (Lullyho Armida; Camprova Isabella z opery Le Carnaval de Venise, jejíž koncertní provedení bylo ozdobou Letních slavností staré hudby 2016, Phedre z Rameauovy opery Hippolyte et Aricie) jsme slyšeli i několik zcela neznámých árii z oper Jean-Baptisty Stucka (Polydore), J.- N.- P. Royera (Zaide, reine de Grenada), Jean-Marii Leclaira (Scylla et Glaucus) anebo ze společného díla Francoise Francoueura a Francoise Rebela, tedy z hudební tragédie Scanderberg. Na dramaturgii recitálu byl velmi zajímavý i široký pocitový svět hrdinek, jejichž afekt je ve francouzské opeře té doby stylizován jinak a mnohem střídměji než u tehdejší srovnatelné italské opery. I když postupně doházelo k míseni vlivů, mnohá specifika francouzské operní tvorby jsou zřejmá po prvním poslechu. Zpěvačka znamenitě odstínila jasně formulované výrazy v jednotlivých ukázkách, ať to bylo kolísání Armidy, čarodějky a milenky váhající mezi pomstou a láskou, bolestí milenky (domněle) ztrácející milovaného muže v Camprově opeře, věrnou láskou Zaide, pomstychtivou invokací pekelných sil kouzelnicí Kirké v Leclairově opeře nebo žárlivostí nad úspěšnější sokyní v harému v Scandenbergovi. Osobně mě nejvíce oslnila v ukázce z opery Polydore (1720) Jean-Batisty Stucka, italského autora německého původu později usazeného v Paříži, kdy árie Ilione již předjímá obdobnou árii vzteku a pomsty Elettry z Mozartovy opery Idomeneo. V.Gens navíc stále oslňuje pevně nasazeným tónem, dokonalou prací s intenzitou i příkladnou muzikalitou. Večer byl důkazem, že se dá připravit atraktivní operní recitál se zcela neznámým repertoárem bez jakéhokoliv podbízení publiku.


                                          © FRANCK JUERY/ALPHA CLASSICS

Velmi citlivě a v dokonalé shodě provázel pěvkyni soubor Les Ambassadeurs pod vedením flétnisty Alexise Kossenka. Toto komorní uskupení mělo řadu možností blýsknout se v sólových číslech, především v ukázkách z díla Francoise Couperina a pak jednotlivých orchestrálních částí ze zařazených oper. K večeru lze mít jen dvě drobné výtky, týkajících se několika drobných zaváhání flétnisty A. Kossenka, a pak chybějící části zpívaných textů v programovém sešitu. Lahůdkový program a provedení pak potěšilo mnoho milovníku nejen staré hudby.

Královny Středomoří, Véronique Gens (soprán), Les Ambassadeurs pod vedením Alexise Kossenka.

Divadlo na Vinohradech, 10. VII. 2018, 19.30 – 21.40 (1 pauza) v rámci Letních slavností staré hudby 2018.







Žádné komentáře: