DAVID
CHALOUPKA
Repríza: 31. května 2018, 19.00,
Pražská konzervatoř, Divadlo Na Rejdišti
Pražská konzervatoř uvedla
v repríze Černé jezero, romantickou operu o třech jednáních
českého skladatele Josefa Richarda
Rozkošného (1833–1913). Krátké představení o délce hodiny a půl (se dvěma
drobnými přestávkami) dokázalo velmi plasticky přiblížit toto zcela zapomenuté
dílo, které bylo sice uvedeno až na počátku 20. století (premiéra 6. I. 1906
v Národním divadle v Praze), ale svými kořeny i hudební invencí
vychází ještě z myšlenek evropského romantismu před polovinou 19. století.
Námět upomíná na některá díla německého romantismu a nacházíme zde analogie
s ranými operními díly Carla Maria von Webera (především s operou Silvana). J. R. Rozkošný, skladatel o
devět mladší Bedřicha Smetany, patřil k nevýbojnému křídlu českého
hudebního života. Svým dílem byl blízký především nadějné tvorbě předčasně zemřelého
Viléma Blodka. Později byl J. R. Rozkošný v podstatě zneužit
v protismetanovským polemikách.
Josef Richard Rozkošný - zdroj Wikipedia
Opera Černé
jezero (komponovaná původně pod názvem Šumavská víla) je
typickou ukázkou skladatelova eklektického, ale vkusného hudebního zpracování.
Široká inspirace lidovou hudbou, zařazení rytmicky atraktivních lidových tanců,
celkové včlenění folklórních hudebních elementů do partitury a důraz na
výraznou melodiku jsou společné Rozkošného operním partiturám. Námět pak
kombinuje několik lidových literárních zdrojů s dobově oblíbenými obrazy
idyly českého venkova. Vybrané hlavní téma opery je též typické pro Rozkošného
opery – střet světa nadpřirozena s lidským řádem. Skladatel vedle děl s (pseudo-)historickou tématikou (Záviš
z Falkenštejna, Satanela), venkovských idyl z domova (Mikuláš) nebo
veristického dramatu z Hercegoviny (Stoja) upřednostňoval náměty
s motivy nadpřirozena. Vedle postavy Krakonoše (opera Krakonoš z roku
1889) a pohádkového námětu (Popelka s postavou Pocestného = kouzelného
stařečka) ho třikrát zaujal svět vil. V jeho nejúspěšnější opeře, ve Svatojánských
proudech je hybným činitelem zápletky Vltavka (víla Vltavská), v Černém
jezeru pak Květava, víla Šumavská a v nedokončeném posledním operním díle
je hlavním hrdinkou titulní Rusalka. Libreto Černého jezera je dílem
literárního rutinéra Karla Kádnera podle Heydukovy rozměrné epické básně Dědův
odkaz, která později posloužila i jako literární základ pro operu Dědův odkaz (1926)
Vítězslava Nováka. Kádnerovo libreto ale zajímavě pracuje s motivy
lidské pověry, lidové magie (2. jednání se odehrává o filipojakubské noci) a
nese pozoruhodné botanické konotace důležité pro rozvíjení děje. Dozvíme se, že
úročník bohoj (domácí rostlina suchých oblastí) slouží k rozeznání vil a
jejich odehnání, poznáme symboliku zeleného žita a také, že vílu bez trestu nelze
uhodit ani květinou …
V rázné
a efektní hudební úpravě Tomáše Hály
získal děj opery nebývalý spád. Zároveň bez zbytečných opakování vynikla
půvabná a živá melodika partitury i Rozkošného smysl pro deklamaci českého
slova. Tři hlavní pěvecké party by představovaly náročný úkol i pro zkušené
zpěváky. A velmi mladí zpěváci je tak tlumočili s velkým nasazením, ale
někdy na hranici svých sil. Z interpretů především zaujal tenorista Jan Hájek v roli Miloše, synka ze
mlýna. Hluboce ponořen do role, prokázal velmi pěkný hlasový materiál
se smyslem pro budování kantilény v českém repertoáru. Žárlivou
Blaženu, jeho odmítnutou nápadnici, velmi dramaticky pojala Marie Schmidtová, jež se zdá
v budoucnu předurčena pro český mladodramatický repertoár. Snad ale
dramatické party nepřijdou příliš brzy… Karolína
Grebeníčková v roli víly Květavy pečlivě vybudovala
vokálně-psychologický obraz víly převážně lyrickými prostředky. Anna Petrtylová zpívala
v indispozici Královnu vil a dle záměrů režiséra Gustava Skály působivě
pózovala v živých obrazech inspirovaných estetikou Alfonse Muchy. Půvabné
představení je cenné nejen v seznámení s dílem skladatele, jenž byl
považován za čelního představitele posmetanovské hudební generace, ale též přineslo
výkony slibné mladé generace operního zpěvu. Cenný večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat